Drné Títky

Během posledních dvou let sváděly v Číně souboj o budoucnost dopravy dvě obří technologické společnosti. S místním Didi Chuxing se utkal americký Uber. Ten má pověst agresivní firmy, která se nezastaví takřka před ničím. Na začátku srpna vše skončilo komplikovaným spojením Didi a čínské pobočky Uberu. Kdo tedy nakonec vyhrál?

V říjnu uplyne 10 let od spuštění whistleblowerského webu WikiLeaks. Spolu s vášnivou debatou okolo nedávno publikovaných e-mailů z interní komunikace Národního demokratického výboru je tak ideální doba pro to, zhodnotit, jak si WikiLeaks stojí v dnešním světě. Ten je totiž od reality roku 2006 dost odlišný a image WikiLeaks jako majáku nekompromisního boje za demokracii není bez trhlin.

Nejžhavější technologickou zprávou tohoto týdne nejspíš bude oznámená akvizice portálu Yahoo americkou telekomunikační společností Verizon. Je to jasný konec období snah o záchranu značky, které symbolizovala tehdy nová šéfka Yahoo Marissa Mayer, a taky ukázka jednoho z výrazných rysů dnešního technologického světa: změnit se může zatraceně rychle.

V technologickém světě se děje docela často, že se pro nenápadnou službu najde využití dalece překračující její původní účel. Když Facebook do svého mobilního klienta zabudoval tlačítko pro vysílání živých přenosů, spustil tím očekávanou vlnu streamů z večírků, oslav a dalších banálních událostí – to ale platilo jen do července. Začátek měsíce totiž ukázal, že i jednoduchá funkce může mít politické i společenské dopady.

Sdílená ekonomika a služby jako Uber, Deliveroo nebo Handy přinesly do našich životů další dávku pohodlí. Mnozí je považují za revoluční a jejich šéfové jsou vzýváni jako geniální vizionáři. I proto se zapomíná na ty, kteří jejich faktický provoz zajišťují - totiž jejich pracovníky. A záměrně neříkám zaměstance, protože situace je o dost složitější a v lecčems neutěšená.

Na webové verzi deníku The Guardian vyšel pozoruhodný text, který popisuje nepříjemné situace, do nichž se dostali řidiči příliš důvěřující své GPS navigaci. A protože kromě humorné záměny míst nebo států se pro některé z nich uposlechnutí sympatického strojového hlasu stalo osudným, má tenhle fenomén svůj název – „death by GPS“, tedy česky něco jako smrt kvůli autonavigaci. A kromě lítosti nad těmi, kteří se nechali zavést až na neexistující silnice a omylem až do tisíce mil vzdálených měst, se vynořuje obecnější otázka: nenecháváme se technologiemi ovládat až příliš?

Obzvlášť od loňských teroristických útoků v Paříži se stala velkým tématem na poli technologií otázka enkrypce; pomáhá šifrovací software teroristům plánovat útoky, je třeba takovýto software zakázat a je to vůbec efektivně možné? Nejzajímavější otázkou ale je, jaké metody teroristé používají.

Minimálně od minulého léta se stala velkým tématem možnost využití technologií stojících za bitcoinem – specificky decentralizovaná distribuovaná databáze blockchainu – pro napravení křivd hudebního průmyslu. K nápadu přitáhla pozornost studie iniciativy Rethink Music amerického Institutu pro tvůrčí podnikání, ale také zpěvačka Imogen Heap se svým na blockchainu založeným systémem Mycelia. Od loňského roku získává tento nápad víc a víc příznivců. A možná nemusí zůstat u hudby.

V úvodu knihy Red Web, ve které ruští novináři Andrej Soldatov a Irina Borogan nebojácně rozpitvávají historii ruského internetu a sledovacího aparátu, zmiňují autoři příběh první kopírky v Sovětském svazu. Historka o už několik dekád běžně rozšířené technologii z již neexistujícího totalitního režimu má pro dnešek možná větší relevanci, než si myslíte.

Na začátku tohoto týdne do francouzských kanceláří Googlu vtrhli policisté. Spolu s nimi do budovy vešlo i 25 datových expertů, a co je důležitější, i úředníci ministerstva financí. Důvodem je totiž podezření, že technologický gigant ve Francii danil méně, než měl. A není to navíc poprvé, co podobným nařčením čelí – to poukazuje na obecnější posun ve vnímání technologických firem, které se přitom netýká jenom jejich ekonomické odpovědnosti.