Element Podcast Hradec Kralove

Josef | Životní jízda 3. - Když jedete na pořádné horské dráze, zažíváte neuvěřitelný pocit, že je s vámi smýkáno nahoru a dolů, do stran a skrz naskrz, aniž byste to měli jakkoliv pod kontrolou. Můžete tak akorát křičet. Tak nějak se cítíme, když se náš život dostane na horskou dráhu, smýká s námi nahoru a dolů, a my nemůžeme dělat nic, jen křičet. Mnozí jsme to zažili v různých podobách, a proto je nám Josefův příběh tak blízký. Navíc, Josef spatřuje Boha všude, přestože Bůh mlčí a zdá se, jako by nebyl. Ne vždy, když se zachováme správně, dopadne to dobře. Někdy to skončí přesně naopak. A někdy, když už se zdá, že se věci obrátí k lepšímu, propadnou se ještě hlouběji.

Josef | Životní jízda 2. - Josef není dokonalý člověk. Trpí podobnými neduhy, jako každý mladý privilegovaný člověk. Postavení využívá k tomu, aby na bratry žaloval. Jejich nenávist provokuje vyprávěním svých snů, ve kterých nad nimi dominuje. Jejich nenávist vzroste až do bodu, kdy se rozhodnou ho zabít. Spadne do pasti. Shodou okolností Josef vyvázne, ale je prodán do Egypta jako otrok. V celém Josefově příběhu ho Bůh na rozdíl od praotců nikdy přímo neoslovil, přesto se v jeho životě výrazně angažoval. Autor Genesis píše, že Hospodin byl s Josefem i v otroctví, a tak se mu tam všechno dařilo. Byl s Josefem? Proč tedy mlčí? Proč je vůbec v otroctví? Když se nám stane něco těžkého, chceme slyšet odpovědi, ujištění nebo směr. Jak by ale zněla naše odpověď na otázku: Co bych udělal, kdybych opravdu věřil, že Bůh je se mnou?

Josef | Životní jízda 1. - Život je cesta. Ta je málokdy rovná a přímá. Někdy nás překvapí mile a jindy nemile. Důležité je, jak zareagujeme na to, co se nám děje. Příběh starověkého Josefa je jedním z nejbarvitějších příběhů celé Bible. Je krásnou ilustrací životní jízdy, inspiruje své čtenáře již tisíce let. Z oblíbeného syna se stane otrok, z otroka vězeň, z vězně premiér, který má v rukou všechnu moc těm, kteří mu ublížili, vrátit vše i s úroky. V Josefově příběhu se učíme, jak reagovat moudře uprostřed extrémních situací. Jeho příběh začíná před narozením - jen málokdo má tak komplikovanou rodinnou anabázi jako Josef.

Ještě tu nejsme všichni 3. - Jako lokální církev působíme globálně, ale co to znamená? A jak se může, ba dokonce by měl, každý křesťan zapojit do Ježísovy výzvy “jděte do celého světa”? Způsobů zapojení je hned několik a rozhodně tu neplatí, že musíš být misionářem, aby mohla být misie součástí tvého života. V dnešním díle se dozvíš, jak může tvoje trocha úsilí změnit životy lidí na druhém konci světa.

Ještě tu nejsme všichni 2. - Něco se děje na místě a lidem, když se církev modlí! Když se církev modlila čtyři roky po Letnicích, místo se zatřáslo, lidé byli naplněni Duchem, a všude mluvili se smělostí a odvahou. Modlitba vždy vede k proměněnému světu a skvělé komunitě, plné jednoty, sdílení se a milosti.

Ještě tu nejsme všichni 1. - O církvi by se dalo toho napsat dost. Pěkného i ošklivého. Proč vůbec církev existuje? Rychlá odpověď by mohla znít: “Církev je shromáždění existující pro ty, kteří tam ještě nejsou.” Je to zjevný paradox, protože církev je plná křesťanů, a většina jejího obsahu je pro křesťany. Přesto je smysl její existence zaměřen ven, ostatně přesně tak, jak to Ježíš ve svém poslání zamýšlel. A to také znamená, že v ní ještě nejsou všichni…

Nahoru dolů 3. - Trojiční neděle je krásným příkladem, jak nacházíme nový jazyk pro realitu. Jeden vztahový Bůh zjevený ve třech osobách, vzájemně spolupracující. Trojice ale nespolupracuje jen navzájem, ale zve do spolupráce i nás. Krásně to můžeme vidět třeba na příkladu modlitby. My se modlíme. Bůh Otec nás slyší a dává nám klid, jaký si neumíme představit. Mezitím se za nás Ježíš přimlouvá rovnou v nebi. Duch svatý dokonale zná naše problémy a potíže, a dokonale zná Boží vůli - dává nám tak správná slova a ujištění vztahu, který máme s Bohem. Tato spolupráce proměňuje, a díky Duchu odrážíme charakter Ježíše Krista. Duch svatý tak dává smysl křesťanské víře.

Nahoru dolů 2. - První Ježíšovi následovníci byli všichni Židé se silnou představou, co to znamená, že je Bůh provází. Ve svých Písmech četli o ohnivém sloupu, který je provázel na cestě z otroctví do zaslíbené země. Znali příběh Mojžíše, který se setkal s Bohem v hořícím keři, i Šalamouna a ohni při zasvěcení chrámu. To vše se jim propojilo, když o Letnicích na nich sestoupil svatý Duch a nad hlavami se jim objevily malé ohnivé jazyky. Každý věřící se stal hořícím keřem – místem Boží přítomnosti. Církev se zrodila a její příslušníci byli naplnění živou a vitální vírou. Duch pro ně nebyl jakousi božskou elektřinou, ale osobou, která s námi kráčí.

Nahoru dolů 1. - Pokud křesťanství působí tuctově, jsme s ním hluboce vnitřně nespokojeni. Chceme mnohem víc. Chceme živou a vitální víru. Křesťanství je náboženství nepředvídatelného Ducha, který se dere z našeho života ven. Aby Duch mohl být seslán na církev, Ježíš musel odejít pryč. Ježíš je navždy bohočlověk – omezený na jedno místo a čas. Duch omezený tělem není. Nanebevstoupení Ježíše je navíc víc než jen odchod, je to korunovace krále. Ježíš si zvolil cestu kříže, a proto jej Bůh vyvýšil nade vším, a dal mu autoritu nad nebem i zemí. V této autoritě a se zmocněním svého Ducha posílá nás do světa.

Family Fest 24 | Nejsme stejní 2. - Přestože víme, že nejsme stejní, podvědomě očekáváme, že druzí vidí svět stejně jako my. A i když se snažíme druhé chápat, stejně nás občas napadne, že nám to snad dělají schválně! V manželství do sebe naráží dvě individuality, v rodině jich je ale ještě mnohem více. Vyřeší spravedlnost naše rodičovské problémy? Patří do výchovy dětí svoboda nebo poslušnost? Jaké „výchovné metody“ používá Bůh a může nám být ve výchově inspirací nebo je spíš odstrašujícím případem? To vše a mnohem více si můžete poslechnout v přednášce Rodina=Rozdílnost na entou.

Family Fest 24 | Nejsme stejní 1. - Nejsme stejní. Tento fakt nás ze začátku nesmírně přitahuje, postupně se ale naše rozdílnost stává příčinou neporozumění. Předávejme lásku způsobem, kterému náš protějšek rozumí a umějme se postavit co nejlépe k tomu, když se něco nepovede a přichází na řadu omluva.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 3. - Bůh stvořil vesmír, miliardy lidí, nespočet druhů zvířat a rostlin. Nebylo by ve vší té rozmanitosti trochu zklamání, kdyby s námi se všemi Bůh komunikoval stejně? Každý jsme unikát, a tak i naše komunikace s Bohem bude jedinečná. Každý máme vlastní frekvenci, na které se budeme cítit blízko Bohu a kde budeme lépe slyšet jeho hlas. V posledním díle série nalaď se se podíváme na to, jak tu svou frekvenci najít a správně naladit.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 2. - Někdy Bůh mluví tak hlasitě, že je těžké ho přeslechnout, ale jindy zase mluví tak, že se nám chce trochu tomu přidat volume. Boha naštěstí nikdo ovládat nemůže, ale to co můžeme ovládat je hlasitost světa kolem nás, aby Boží hlas v našem životě byl lépe slyšet. Ve druhém dílu série nalaď se se podíváme na to, proč je důležité zpomalit a odpočívat a jak to v našem uspěchaném světě udělat.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 1. - Bůh mluví nejenom s velikány víry jako byli Petr nebo Pavel ale i s námi tady a teď. Chce s námi mluvit, protože mu na nás záleží. Jak ale zní jeho hlas? Co myslíme jako křesťané tím, když řekneme, že jsme slyšeli Boha? A je to vůbec audio kanál, na kterém s námi Bůh mluví? V prvním díle naší série o naslouchání Bohu se podíváme nejen na tyto otázky, ale i na mnoho dalších.

Ikona | Dřevo mezi světy 6. - Velikonoce jsou oslava vzkříšení Ježíše. Je to ale daleko více než jen jeho obživnutí. Je to porážka smrti. Kříž totiž zničil a otrávil samotnou smrt. Když smrt pozřela sám Život, sama smrtelně onemocněla a ztratila svou sílu. Když se odvážila spolknout lidství Krista, byla následně zevnitř zničena božstvím Krista. Smrt nikdy nemůže udržet život. Život je vždy silnější než smrt. Kříž byl popravčím nástrojem pro dokonalou mučivou smrt v temnotě a osamění, ale stal se dveřmi do života, kde všechno vzkvétá. Proto očekáváme zázrak. Kříž je krásný, protože díky němu můžeme – ba musíme – očekávat zázrak.

Ikona | Dřevo mezi světy 5. - Evangelista Marek popisuje Ježíšův křest Janem Křtitelem se zajímavým detailem: Ježíš při něm vidí protržená nebesa. Marek slovo “roztržená” používá jen dvakrát a reaguje tak na modlitbu starozákonního proroka Izajáše, který vydechl prosbu Bohu: “Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil.” Ano, Bůh protrhl nebesa a sestoupil v Ježíši. Podruhé toto slovo Marek používá u Ježíšovy smrti, kdy se roztrhla opona, fyzická zástěna oddělující zemi od nebe, Boží sféry. Ježíšův kříž totiž udělal mnohem více než odpuštění hříchů, je symbolem vysvobození z otroctví, a roztrhává oponu oddělující nás od Boha.

Ikona | Dřevo mezi světy 4. - Kříž je místem, kde Bůh v Kristu absorbuje lidský hřích a recykluje jej do odpuštění. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově: Smiřte se s Bohem. Smíření je veliké téma. Všichni křesťané věří, že v Kristu Bůh smířil svět se sebou, ale liší se v tom, jak smíření pochopit. Zachraňuje nás snad Ježíš před kněvem svého Otce? Můžeme udělat krok ke smíření my sami? Zabil Ježíše Bůh - kvůli mě? Nebo je Otec vždy Spasitel, který svého Syna vysílá na záchranou misi, vysvobozuje a pozývá ke stolu smíření? Na kříži nás Ježíš nezachraňuje před Bohem, na kříži nám Ježíš zjevuje Boha jako Spasitele!

Ikona | Dřevo mezi světy 3. - Díky kříži Ježíše vidíme věci jinak. V Kristu nám Bůh ukazuje svou pravou identitu: Bůh je jako Ježíš a vždy byl jako Ježíš. Skrze kříž také vidíme jinak svého skutečného nepřítele: Nejsou to jiní lidé, ale mocnosti temnoty. Modlitbou za své vrahy Ježíš ukazuje, že lidé nejsou jeho skuteční nepřátelé. Vždyť za lidi přišel umřít. Byl ukřižován i za své vrahy, nejen za své učedníky. Díky kříži si tak uvědomujeme jinak realitu duchovního světa. Kříž narušil a jednou provždy přepsal duchovní svět.

Ikona | Dřevo mezi světy 2. - Řada čtenářů Bible k ní přistupuje, jako by to byla kuchařka. Jenže není kuchařka, není to návod na život, není to příručka Stvořitele. Spíše to je kvalitní detektivka nebo filmy s překvapujícím koncem, které v poslední minutě dají všemu úplně jiný smysl, než se celou dobu zdálo. Tento zvrat nás nutí přehodnotit vše, co víme, protože v jeho světle vidíme vše jinak, a vše dává najednou smysl – ale až zpětně. To je přesně Ježíšův kříž, který dává smysl zpětně celé Bibli, všem obrazům Boha, různým proroctvím a očekáváním. Kříž se tak stává dalekohledem a mikroskopem zároveň. Kříž osvětluje realitu, protože díky němu vše dává smysl.

Ikona | Dřevo mezi světy 1. - V naší kultuře vidíme kříže všude. Kříž je nejznámější ikonický symbol, který by ovšem nikdo nepoužíval, pokud by s ním měl osobní zkušenost. Nejkrutější poprava pro nejhorší zločince. Umírání na pomalé udušení v neuvěřitelných a krutých bolestech. Přesto apoštol Pavel píše, že se rozhodl neznat nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. Neměl by tam mít spíš Krista vzkříšeného? Ukřižovaný Kristus je znepokojující. Vzkříšený je vítězný, ale ukřižovaný vypadá slabě. Možná k tomu má ovšem důvod. Kristův kříž je výhra, která vypadá jako prohra. Kříž je centrem evangelia, a Ukřižovaný Beránek má veškerou moc a moudrost.