Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů, zda jsou knihy spisovatele a filozofa Umberta Eca otevřené skutečně všem čtenářům. V Radioseriálu Vltavy si můžete poslechnout Foucaultovo kyvadlo. Umění v pražském metru. Špálovy Kytky v Museu Kampa a popularita české výtvarné moderny. Web Umělecké památky jako cesta k poznávání architektury kolem nás.

Je spoluiniciátorem ambientního a elektroakustického alba současných českých skladatelek a skladatelů Moderna vydaného Českým rozhlasem Vltava. Představuje průřez současnými hudebními díly na pomezí moderní klasiky, ambientu, neoklasiky i filmové hudby. „Propojování je pro mě ta nejpřirozenější cesta. Baví mě vyprávět příběhy, spojovat světy, propojovat lidi a tvořit,“ vysvětluje ve Vizitce.

Vždycky mě fascinovaly zuby s malou specialitou: zuby mé přítelkyně Míši s širokou mezírkou a uraženým kouskem předního řezáku, dozadu ubíhající chrup Zuzy, která se celá léta smála s rukou před pusou, úzký veverčí předkus jedné paní v metru, co se mnou na cestě do školy od páté do osmé třídy den co den, v 7:28, nastupovala v metru na Jiřího z Poděbrad.

Saša Michailidis se ptá šéfkurátora pražského Musea Kampa Jana Skřivánka a ředitele Galerie výtvarného umění v Chebu Marcela Fišera. Museum Kampa připravilo výstavu Václav Špála: Kytky. Právě on patří k představitelům tuzemské výtvarné moderny, kterou datujeme od konce 19. do zhruba poloviny 20. století. Jak s díly malířů tohoto období pracují kurátoři?

Bude jednou z hvězd letošního Pražského jara, kde na Závěrečném koncertě zazpívá mezzosopránové sólo ve Verdiho Requiem. Sama přiznává, že čas je důležitý i v kariéře operního pěvce, který zraje a neustále na sobě pracuje. „Lidé reagují především na emoci hlasu. Víte, jaká je to radost, když za vámi přijde divák a řekne, že když vás slyšel zpívat, vehnalo mu to slzy do očí?“

Dějiny se dají vyprávět z bezpočtu úhlů pohledu. Vykládané z pozice mocenských elit a struktur vypadají jinak než líčené z lokálního hlediska, očima běžných lidí nebo minorit. Druhý způsob přibližování historie má, zdá se, v dnešní době větší potenciál oslovit i lidi, kteří by se o minulost spíše ani nezajímali.

Saša Michailidis se ptá spisovatelky a novinářky Alice Horáčkové a literárního historika, spolupracovníka Vltavy Martina C. Putny. Vltava uvádí v rubrice Radioseriál román Foucaultovo kyvadlo od italského spisovatele a filozofa Umberta Eca. Letos v únoru navíc uplynulo 10 let od jeho úmrtí. Které Ecovy knihy jsou dnes klíčové? A co nám jeho dílo říká o dnešním světě konspiračních teorií, médií a interpretací reality?

V Praze vzniká celá řada nových staveb a čtvrtí. Ondřeje Cihláře zajímalo, jak nové objekty vnímá historik architektury Zdeněk Lukeš, který jinak rád objevuje „skryté poklady“ české architektury – neznámé stavby, pozapomenuté autory i zapomenuté příběhy. A tak společně probrali i několik zásadních proměn, které naši metropoli čekají.

Nedávno se opět stalo předmětem veřejné diskuse předlistopadové působení prezidenta republiky. Tuto debatu charakterizuje následující dilema: Je možné Petra Pavla stále obviňovat za jeho konání před listopadem 1989? Anebo je vše smazáno díky jeho následným zásluhám?

Saša Michailidis se ptá Markéty Svobodové z projektu Umělecké památky a Ústavu dějin umění AV ČR a koordinátorky brněnského architektonického manuálu Veroniky Jičínské z Domu umění města Brna. Občanská záložna, dvojdům bratří Čapků, úřady, vily, činžovní domy i kapličky – více než 500 objektů Velké Prahy obsahuje databáze na webu Umělecké památky. Jde o propojení s pražským architektonickým manuálem. Co nový web obsahuje?

Ve slezské Opavě má divadlo víc než dvousetletou tradici a podle něj je to takový malý zázrak. „Máme činohru, operu, muzikál i malý balet a sto šedesát sedm zaměstnanců, což není mnoho. Když se ponoříte do nějakých vyhledávačů, zjistíte, že má naše divadlo nejmenší rozpočet, že je jedno z nejmenších. A zároveň by ty vyhledávače řekly, že jsme v posledních dvou letech dvakrát získali nominaci na Thálii,“ popisuje ve Vizitce.

Jednu z nejhlubších a nejkrásnějších myšlenek ze ságy o Harry Potterovi pronesl Albus Brumbál. V mé paměti uvízla v této podobě: „Laskavost je velmi podceňovaná vlastnost.“ Možná ta slova necituji úplně přesně, ale často se k nim vracím. A občas si přitom říkám, jaký je to paradox – že autorka této velkolepé ságy nedokáže být laskavá vůči translidem.

Saša Michailidis se ptá novinářky a spolupracovnice Vltavy Aleny Harciníkové a ředitele NP Vyšehrad, architekta a popularizátora architektury a umění v pražském metru Petra Kučery. V Římě v nové stanici metra Koloseum lidé mohou obdivovat archeologické exponáty. Metro ve Stockholmu je zase nejdelší galerie na světě. V pražském metru se snažíme uchovat moderní umění minulosti a s novou linkou D snad dojde i na to současné.

Nina Malíková popisuje, jak ji vždycky zajímaly důvody diváckého zájmu o konkrétních představení a vysvětluje, proč doufá, že nikdy nezmoudří. Proč je podle ní loutkou, která nejvíc charakterizuje právě ji, naivní holčička Ninočka, která se nikdy nepřestává seznamovat se světem?

Od devadesátých let výrazně ovlivňuje progresivní proud českého divadla, a to hlavně díky dlouhodobé spolupráci s režiséry jako jsou Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský či Miroslav Bambušek. Pracovala jak s divadly studiového typu, tak s velkými scénami včetně Národního divadla. Významnou stopu zanechala i jako pedagožka v Brně na JAMU a na FaVU, kde založila Ateliér tělového designu.

Jeden kámen, jedno jméno, jeden člověk. Tři základní, ale zároveň velmi silné výrazy, které ve zkratce vystihují pojem stolperstein, tedy kámen, o který je třeba klopýtnout, a to nejen pohledem, nýbrž také fyzicky. Jedná se o kostku s horní mosaznou destičkou o velikosti 10 x 10 cm, která připomíná konkrétní oběť holokaustu.

Slouží P. Vít Uher.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

„Občas se nám stane, že natočíme díl o nějakém zapadlém koutu – a do toho kouta pak vstoupí dějiny. Takto jsem si před pár lety pozval historika a cestovatele Petra Wohlmutha, aby vyprávěl o pronikání křesťanství do Grónska, i o tom, proč je Grónsko trochu i „české“, respektive moravské. A hle, Grónsko je dnes světové...“ přibližuje Martin C. Putna, s nímž procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Variace na pygmalionovské téma. Jaké šance bude mít nerovný vztah sevřený společenskými dobovými konvencemi?